Přeskočit na obsah

Roveriáda

Víc než jen týden v roce

Roveriáda 2024 „Limit“

11.–17. srpna 2024 v Rakoveckém údolí (u Jedovnic, okres Blansko). 

Věk: 15–21 let.

Cena: 2000 Kč.

Přihlašování spouštíme 11. března 2024 ve 20:00.

Registrace na další ročník

Chceš příště jet taky? Sleduj náš Facebook, Instagram, nebo nám tady zanechej svůj e-mail a my ti před spuštěním přihlašování na další ročník dáme vědět.

O Roveriádě

Roveriáda vznikla v roce 2001 jako týdenní letní tábor určený pro rovery a jejich přátele. Organizační tým se za léta fungování proměnil, duch Roveriády ale zůstává stejný. Pobavit se, poznat nové, stejně naladěné dobrodruhy, vzdělávat se, zažít adrenalin a dostat ze sebe maximum po fyzické i psychické stránce. Slovy klasika – cedíme pot, krev a slzy.

Na co se můžeš těšit?

Tábor pro všechny, kdo mají kuráž, nebo ji v sobě chtějí probudit. Na některé hry vzpomínám i po letech.

Terka, účastnice

Náš tým

Společenství lepší než v Pánovi prstenů

Bára Odehnalová
(Barča)

Budoucí paní učitelka a vůdkyně skautského oddílu, která mimo to dělá ještě spoustu dalších věcí. Bláznivá holka, co nevydrží moc dlouho nikde jen tak nečinně sedět a do všeho jde po hlavě. Vždy si vás ráda upřímně vyslechne a i když nemůže, pomůže.
Naše nová hlavní vedoucí Roveriády, která se postará, aby všechno dohromady fungovalo.

Jakub Fedra
(Kuba)

Jeho charisma vás hned chytne a už nepustí a úsměv na tváři vám vždy vykouzlí. Dokáže vás ohromit svými poznatky z chemie a biologie, ale bavit se s ním budete i v brzkých ranních hodinách. Je to pěkný neposeda, vetšinou za vámi totiž doběhne rovnou z florbalového zápasu.
Na Roveriádě se na něj můžete těšit u programu.

Markéta Alexová
(Maky)

Holka z armády disponující překrásným úsměvem od ucha k uchu, který už odzbrojil nejednoho generála… Ráda se zasměje, miluje vtípky, přičemž především ty o blondýnkách 😀.
Na Roveriádě si Tě srovná do latě a kromě toho se bude motat okolo programu a kuchyně.

Zbyněk Drápela
(Hroch)

Čerstvý pan inženýr a skautský vedoucí ze Křtin. Roveriádní stálice, motá se kolem ní už sedmým rokem, z toho je čtvrtým rokem už ve vedení.
Stará se o komunikaci s účastníky a technické výdobytky na Roveriádě budou pocházet od něho.

Bára Málková
(Barča)

Dobrodruh duší i tělem. Nezalekne se žádné výzvy. Ráda hledá a překonává svoje hranice a udělá všechno proto, abyste si to zkusili také. Nepostradatelná skautka z Jedovnic a nová ženská posila týmu.
Narazíte na ni u programu nebo třeba nad ránem vykládat u ohně.

Petr Nezval
(Peťa)

Na oko drsňák, uvnitř ale citllivý budoucí pedagog a velká naděje jedovnického 4. oddílu. Volný čas rád dělí mezi volejbal a strategické deskovky.
Na Roveriádě se postará o krev, pot a slzy.

Veronika Nesrovnalová
(Verča)

Paní učitelka z mateřské školky s veeelmi bujnou fantazií.
Dlouholetá roveriádní organizátorka, která se letos spolu s Aničkou postará, abyste měli co jíst.

Honza Urbánek
(Jeník)

Akční tatínek a stavitel mostů. Nenechte se zmást! Vypadá mírumilovně, ale když chce, strach umí nahnat pořádný.
Letos po několika letech předal funkci hlavního vedoucího, ale dál nás v týmu obohacuje svými zkušenostmi.

Anna Kolásková
(Anička)

Milovnice dobré kávy, hor a psaní. Dlouholetá roveriádní organizátorka, která se spolu s Verčou postará, abyste měli co jíst.

Jiří Klinkovský
(Jura)

Nadšený horolezec, který staví stěny a studuje medicínu. Rád si s vámi zahraje na kytaru u ohně, ale nepohrdne ani deskovkami.
Na Roveriádě se mu budete moci svěřit se svými bolístkami.

Galerie

Pořád jsme tě ještě něpřesvědčili? Podívej se, jak vypadaly minulé ročníky.

A jestli ti tyhle fotky nestačí, mrkni se nahoře v menu na fotky z jednotlivých ročníků.

Jak bylo na Roveriádě 2020?

Letošní Roveriáda byla inspirována příběhem kolonizátorů Ameriky, sledovala jejich osudy a osudy této země od doručování zpráv, přes otroctví, válku severu proti jihu, boje s indiány až po dokončení transkontinentální železnice.

Plavba byla dlouhá, ale poklidná. V přístavu Dačice Šerif přivítal nové kolonizátory Ameriky. Přijel pro ně i se svým pomocníkem a povozy, ale ty jim byly bohužel uloupeny bandity, to víte divoký západ… Naštěstí se dají cestou do městečka RoveCity, kam naši kolonizátoři mířili, získat součástky na nové vozy. Hned první den se jim podařilo získat většinu součástek i plánu na sestavení nových vozů. Ale město bylo pořád daleko, první noc tedy strávili v polorozpadlém „hostinci“ nevalné pověsti, na který po cestě narazili.

Druhého dne ráno získali poslední součástky a dali se do sestavování povozů. Vzhůru do města! Zde je přivítal starosta RoveCity a hned jak se všichni zapíšou na úřadě a bude jim přiděleno ubytování a poštovní schránka – hostina na uvítanou. Kolonizátoři se postupně seznámili s městečkem a jeho fungováním. Ve svých schránkách nacházeli své životní příběhy, touhy a úkoly, které jim uděloval OSUD. Zjistili tak, že někdo se chce stát starostou, někdo ochráncem zákona, jiný chce vlastní dům, někomu je vše jedno a někdo je darebák a chce jím i zůstat. A tak se všichni různými způsoby pustili do naplňování svých osudů.

Třetí den ráno zjistili naši kolonizátoři, jak těžké a zdlouhavé bylo v této době v Americe doručování zpráv. Nejprve vyzjistit a zapsat zprávu na bitevním poli. Předat ji jízdní spojce na koni, následně využít lodní dopravu, dostat se k telegrafu, zprávu zašifrovat a poslat, dešifrovat a předat příslušné zpravodajské kanceláři. To vše zvládnout co nejpřesněji a nejrychleji. Následně jsme se opět vrátili k dění v našem městečku, někdo pracoval, někdo intrikoval, jiní sepisovali petice. No a nebyla by to Amerika, kdyby si naši kolonizátoři nezkusili jak černý muž pod bičem otrokáře žil… Začalo to pochytáním otrokáři a spoutáním do řetězů za bouřky. Pokračovalo prohlídkou „zboží“ a aukcí. No pak už do práce! Jedna skupina na horské „dřevěné pláty“ sbírat vzácné byliny, druhá do dolů těžit železo. (Bude kvalitní nebo ne? To rozhodla náhoda.) Třetí skupina na plantáže sbírat bavlnu a čtvrtá na vodu splavovat dřevo. No a fofrem, neflákat se. Tak co? Kdo se snažil? A kdo byl slabý článek? Ti nejlepší se stali pomocníky otrokářů a získali jistá privilegia. No ale teď k zábavě otrokářů, naše „otroky“ čekaly zápasy mandingo… v bahně. Boj na život a na smrt za aspoň trochu lepší podmínky. Tohle se nedá dlouho vydržet, proto to skončilo nočním pokusem o útěk na sever do bezpečného útočiště. Jenomže otrokáři již měli své pomocníky z řad otroků. Mnoho jich té noci padlo, našla se však hrstka těch, kterým se podařilo uprchnout až do onoho bezpečného útočiště. Ano na severu nesouhlasili s otrokáři na jihu.

Všechny tyto spory vyvrcholily následující den válkou SEVERU proti JIHU. Naskočit do válečného vozu a vzhůru na bojiště! Svědkové mohli spatřit krvavý boj, který proběhl mezi balíky slámy. Jak to dopadlo, asi není nutné dodávat – pochopitelně, popravou jižanského velitele. Ale vraťme se k dění v RoveCity. Mestěčko se právě připravovalo na volbu nového starosty. Kandidátů je hned několik, někteří ambicióznější, někteří méně. Jde o hodně, právě starosta je ten, kdo podepisuje smlouvy a nyní se řešila velká otázka – stavba železnice. Názory byly různé a atmosféra napjatá. Poslední předvolební proslovy a mohlo se jít volit. Legitimovat se, zaškrtnout vybraného kandidáta na volebním lístku a šup do urny. Čekání na výsledky sčítání hlasů bylo nekonečné. Kdo to bude? Současný starosta John Cooker či někdo z nových kolonizátorů Oskar Ouřada nebo Robin Rebel? A už tu byly výsledky, novým starostou města RoveCity se stal… John Cooker! Cože? Jak se to stalo? Kdo ho vůbec volil? Staronový starosta hned večer uspořádal velkou oslavu. Zúčastnili se jí všichni a tančilo se a soutěžilo dlouho do noci. Naučili jsme se country tance, zatancovali jsme si s bramborami, s dámou v náručí či pánem na zádech. Zjistili jsme, kolik lidí se vleze do jedné kadibudky (pro informaci 11). Zúčastnili jsme se demonstrace a odhalili, kdo má nejlepší záklon při podcházení tyče. Ne všichni však byli na oslavě kvůli tanci a zábavě. S výsledky voleb nebyli spokojeni a rozhodli se, že takhle to tedy nenechají!

Pátého dne ráno po cestě do práce našla šokovaná sekretářka nehybné tělo. Byl to právě zvolený John Cooker, mrtvý John Cooker. Někdo tu vzal spravedlnost do vlastních rukou. Šerif a jeho pomocníci se ihned pustili do vyšetřování. Hned zatkli 5 podezřelých a zajistili možné vražedné zbraně. Městečko, zděšené touto událostí, se rozdělilo do 4 skupin a každá se pustila do prověřování důkazů, aby odhalili KDO, KDE a ČÍM tento zločin spáchal. Všechny 4 skupiny dospěly ve svém vyšetřování ke shodě. Obviněn byl Ludvík Lakomý, který vypůjčenou sekerou svého spolubydlícího dřevorubce Standy Sekerky, zavraždil starostu v jeho vlastním domě. Za tento čin byl odsouzen k trestu smrti. „Kate, chop se sekery,“ byla poslední věta, kterou odsouzený slyšel. RoveCity však nemohlo zůstat bez starosty, proto se okamžitě znovu konaly volby. Po sečtení všech platných hlasu se novým starostou stal Oskar Ouřada, který zásadně nesouhlasil se stavbou železnice a ihned začal podnikat kroky k jejímu zastavení. Ovšem nic nejde ze dne na den a než se podařilo novému starostovi něco vyjednat, postoupila již stavba železnice až k našemu městu. Kolonizátoři se stali členy dvou společností Union Pacific (UP) a Central Pacific (CP), které spolu soupeřily o to, kdo postaví větší část železnice, než se spojí. UP stavěla z východu a CP ze západu. Bylo třeba nakoupit nářadí i materiál, nařezat pražce zatlouci hřeby, položit koleje. Museli se také vypořádat s krajinou – ostavit mosty přes řeky, dynamitem vyhloubit tunely ve skalách a také vykopat studny, kde budou parní lokomotivy doplňovat vodu na cestě přes celý kontinent. Nejen že museli při práci bojovat s horkem, ale ještě k tomu je napadali indiáni. Jedno takové napadení skončilo smrtí stavby vedoucího. Naši kolonizátoři se stali buď členy indiánské osady, nebo osady kolonizátorů. Indiáni odešli najít vhodné místo pro svoji vesnici, vybudovat ji a válečně se zbarvit. Osadníci zase museli vybudovat opevnění svojí osady. A pak už se rozpoutal dlouhý a krvavý boj INDIÁNŮ a OSADNÍKŮ. Noc byla časem především indiánů a osadníci tak ještě v ranních hodinách čelí záludným útoků ze strany indiánských válečníků.

Naopak ve dne, když se podařilo najít skrytou indiánskou osadu, vyrazili do terénu rozzlobení osadníci. Mnoho odvážných bojovnic a bojovníků padlo. V ovzduší se vznášela beznaděj. Jak toto krveprolití dopadlo? Podařilo se uzavřít mír? Ano, na neutrálním území v mírovém kruhu za přítomnosti svrchované kavalerie uzavřeli indiáni a osadníci ještě před obědem příměří. Stvrdili jej již přátelskými souboji u kůlu. Jenomže, jak dobře víme, dohody s indiány se porušovaly… Takže, naložit lokomotivy a posunováním po kládách se dostat až na místa, kde byla stavba přerušena útokem indiánů. Železnice byla dokončena slavnostním zatlučením „zlatého hřebu“. A jak dopadli naši kolonizátoři? Podařilo se jim naplnit jejich OSUD? To musí posoudit oni sami. Někdo si vydělal na vlastní dům, někdo se stal ochráncem zákona, někdo přírody a indiánů, někdo s nimi dokonce začal žít. Někdo se vrátil na moře, někdo zůstal darebák, někdo se pořád nepředře, někdo se připojil k místní mafii a někomu je pořád všechno fuk. Zkrátka, všichni si žili svůj americký sen.

Stejně jako vždy, jsme si Roveriádě našli čas na pokec, deskovky, večerní oheň či sportovní hry jako volejbal, lakros, frisbee, „kýhele“ nebo již tradiční brännball (klidně i 2x).

Verča Nesrovnalová alias OSUD

Kontakt

Zajímá tě něco konkrétního nebo máš jen povídavou?
Napiš nám na Facebooku nebo na e-mail: info@roveriada.cz. Rádi probereme všechny strasti i slasti života.